Verdisáž - Radka Ježková - Mlčení rozhání temnoty

TICHO, z něhož vyvěrá soustředění.

SOUSTŘEDĚNÍ, které poutá pozornost k jedinému jevu a vede mysl k pronikání do jeho nitra.

SVĚTLO, které stíny modeluje mnohotvárnost hmoty.

POHYB, posouvající neúnavně hmotu k životu, k smrti,

tam a zpět, tam a zpět…

Síťovitá struktura BYTÍ, prorůstající trojrozměrnou stěnou světa.

TĚLO, poutané smysly k „TADY a TEĎ“.

MYSL, opilá ustavičným trávením, bloudící těkavě mezi „bylo a bude“.

Pozorovat mysl, sledovat přelévající se pohyb vzpomínek evokujících jednu epizodu jinou, vzpomínek, vlajících ve svém připoutání jako se koruna stromu pohybuje ve větru, jako listí plane tisícem malých rozdrobených světel.

(Jako se nezměrnost nebes odráží v kalužích, tak se my jeden druhému odrážíme v očích, světélkujeme v mysli.)

Pozorovat mysl. Vytrvale prosit o milost, ve které vědomí pomalu a tiše vstupuje do průzračné tekutiny přítomnosti, ve které ustává v bolestivých nárazech, kterými noční motýli usilují prostoupit skrze sklo…

Být. V kresbě být v modlitbě. Být kresbou jako modlitbou.

R.J."

fotoreportáž z výstavy