Verdisáž - Vincent Bodrov- Jiné světy

Vincent / 44 let / nyní v Plzni / grafik, designer / studuji uměleckou knižní vazbu, restaurování knih a marbling - mramorování papíru

Narodil jsem se v hornickém městě - Sokolov. Mé dětství formovala industriální krajina, velkostroje, inverze a karbid, s kterým jsem si hrál s klukama za barákem.

Tato zvláštní krajina ve mě zanechala vzpomínky na šeď / bylo to hodně šedé místo /, průměrnost / bylo to hodně průměrné místo / nudu / nic nudnějšího jsem už pak nikdy nezažil / a zároveň vlastnost objevovat to hezké i tam, kde by to člověk nečekal. Koukat na svět jinak, jinýma očima.

Život v takovém městě byl drsný a naučil mě se rozhodovat přímo, možná někdy až černobíle.

Ale to je to, co mě baví a posouvá dál. V grafice a v mé další tvorbě.

Mám rád, když se věci označují pravými jmény.

Mramorování papíru

Mramorování je metoda zušlechťování papírů (ale i jiných materiálů) prostřednictvím „plovoucích barev“. Barvy nejsou nanášeny přímo na papír, jak je tomu dáno při malování, ale na vodu (japonské suminagashi) nebo karagenan, což je řídký gel - odvar karagenového mechu. Vzory, které utvoříme na povrchu želatiny či vody, jsou přeneseny přiloženín papíru, přičemž jsou ze želatiny sejmuty a tak každý takto dekorovaný papír je originál.

Kouzlo mramorování je mimo jiné v tom, že tyto vzory, plovoucí po želatině, nemohou být kontrolovány do absolutních detailů. Ani při největší opatrnosti a perfektnosti není možné vytvořit dva naprosto identické papíry. Dokonce i sebenepatrné změny ve složení a teplotě barev a ostatních materiálů mohou způsobit signifikantní rozdíly ve vzájemné  reakci barev na želatině.

Názory na počátky mramorovaní se různí. Nejznámější je teorie související s počátky techniky Suminagashi, produkované v osmém století v Japonsku, kdy pravý roh papíru byl dekorován malým elegantním vzorem.

Tato japonská technika se lyší tím, že se barvy nenanáší na gel, ale v tomto případě na čistou vodu.

Umění mramorování pak cestuje do Persie, Turecka a v patnáctém století do Evropy. Svého vrcholu dosahuje ke konci devatenáctého století, v době Art Nouveau. V té době bylo exportováno mnoho druhů mramorových papírů do všech koutů světa, převážně z Nizozemí, Francie a Německa.

Z českých tvůrců byl nejznámější Josef Kačín, který vynalezl výrobu mramorových papírů s použitím olejových barev na tekoucí vodě. Dokázal mramorovat dokonce celé role papírů. Svůj vynález si nechal patentovat. Odbyt jeho papírů byl tak značný, že dokonce i komunisti, kteří jeho dílnu zkonfiskovali, ho nechali dál pracovat - pod hlavičkou Národních papírnen v Plzni. Po jeho smrti - na konci šedesátých let, byla jeho dílna zavřena.

Pro mramorování jsou používané různé druhy barev, včetně barev vodových, akrylových a olejových. Někteří tvůrci dokonce vyrábí barvy, specielně určené k mramorování, které jsou vhodně rozetřené a namíchané. Já mám nejraději vodové barvy anglické výroby - Winsor&Newton - Designers Gouache, nebo olejové barvy Ascacolor, vytvořené švýcarským knihařem Hugo Pellerem. Pro vodové barvy se používá volská žluč a kamenec, které zajišťuji správnou rozbíhavost barev a jejich přilnutí k papíru.